Jak víme z védské literatury, nejsme toto hmotné tělo složené z kostí, svalů, krve, masa a žluči. Jsme duše, která se od této hmoty liší. Duše, která toto hmotné tělo pouze obývá, stejně jako řidič dočasně setrvává ve svém automobilu. Bohužel nikde na světě nenalezneme žádnou instituci, která by učila nauku o duši. Přitom přítomnost duše je vidět na každé živé bytosti. Rozdílem mezi životem a mrtvou hmotou je právě duše, která sídlí v každé živé bytosti a naplňuje její tělo vědomím. Přes to, že existenci duše moderní věda odmítá, život ve své laboratoři vyrobit nedokáže. Tato filozofie je tak výzvou pro každého vědce, který tvrdí, že život pochází z hmoty. Pokud tomu tak je, ať ve své laboratoři stvoří život. To ale není možné. Kdyby tomu tak bylo, proč by nemohli vědci připojit již mrtvé tělo, například nějakého hmyzu na své přístroje, vstříknout do něj chemické látky a oživit jej tak. To ale nemohou, protože v tomto mrtvém těle již duše neboli átma není. Proto nemůže dál fungovat. Jakmile není přítomna duše, není tam ani život. Živá bytost je umístěna v hmotném těle podle svých tužeb a předchozích činů a na základě své karmy neboli reakcí za své činy přechází z jednoho těla do druhého život za životem.

déhino ’smin jathá déhé
kaumáram jauvanam džará
tathá déhántara-práptir
dhíras tatra na muhjati

„Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.“

Je řečeno, že stejně jako si převlékáme jeden kabát za druhým, stejně tak si duše obléká další a další hmotná těla. Když si oblékneme nový kabát, nemyslíme si: Jsem tento kabát. Nebo když řídíme svůj automobil – ačkoliv by se na venek mohlo zdát, že automobil je živý, protože jezdí, svítí, troubí a zatáčí, ale on se hýbe jen díky tomu, že v něm sedí řidič, který ho ovládá, tak si nemyslíme: Já jsem tento automobil, on je tento automobil. Stejně tak ani my nejsme toto hmotné tělo, jsme duchovní duše.

Pokud se ale ztotožňujeme s tělem, my, jako duše trpíme a zapomínáme na své původní postavení. Díky této mahá-mantře:

Hare Krišna Hare Krišna
Krišna Krišna Hare Hare
Hare Ráma Hare Ráma
Ráma Ráma Hare Hare

se ale naše srdce od tohoto hmotného pojetí života a ztotožňování se s hmotou očišťuje.

Stejně jako se musíme starat o svoje tělo, které musí jíst a spát, aby bylo zdravé, fungovalo správně a plnilo svoji funkci, tak i duše potřebuje péči a svou potravu v podobě této Hare Krišna mahá-mantry, kterou doporučují všechy veliké duchovní autority, světci, písma i samotný Šrí Čaitanja Maháprabhu, který osobně tento zpěv praktikoval a učil ostatní vlastním příkladem.

Harer náma Harer náma
Harer námaiva kévalam
kalau nástj éva nástj éva
nástj éva gatir anjathá

„V tomto věku hádky a pokrytectví je jediným způsobem osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.“

S pomocí mahá-mantry se můžeme postupně vrátit zpět do svého původního konstitučního postavení. Mantra je složeninou dvou slov, manas – mysl a trájaté – osvobodit, mantra tedy osvobozuje naši mysl a přináší nám přirozený vnitřní klid a vyrovnanost. Jakmile živá bytost přijde do styku s mahá-mantrou, ať zpěvem či pouhým nasloucháním, automaticky zažívá radost a štěstí. A pomocí této mantry se může postupně vrátit zpět do svého původního postavení.