Abychom mohli vědecky a do hloubky pochopit, kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme, potřebujeme se na svět kolem nás dívat pohledem skrze autoritativní védská písma, která automaticky zahrnují jak hmotnou část poznání, tak i duchovní. Védská písma v tomto ohledu poskytují zcela komplexní pohled na věc ze všech vědních oborů. Přes stavebnictví, zdravotnictví, sociální vědu, vojenství či astronomii až po duchovní poznání o podstatně nás samých. Můžeme tedy říci, že veškeré poznání potřebné pro úspěšný život a prospěch celé společnosti je již zde. Bylo sepsáno před dávnými časy a v dnešní době je přeloženo a celosvětově rozšířeno v podobě knih Šríly Prabhupády. Jelikož je toto poznání autorizované a úplné, není potřeba něco dalšího vymýšlet a vylepšovat. Vše potřebné již je zde. Vlivem naší vlastní nedokonalosti je i vše, co svými nedokonalými smysli vybádáme, též nedokonalé. Proto tento vzestupný způsob získávání poznání nemůže být nikdy dokonalý, je vždy plný chyb. Skutečně moudří lidé nic nevymýšlí, ale učí se. Učí se od skutečné autority, z autorizovaného zdroje. Když pak následujeme autoritu písem, vše, co děláme, je dokonalé.

Díky tomu, že úplné poznání z védských písem o Absolutní pravdě zahrnuje i duchovní aspekt poznání o nás samých jakožto nepatrných duších, nedílných částí Nejvyšší duše, můžeme porozumět naši duchovní podstatě a dovést náš život k dokonalosti. Díky poznání o hmotné přírodě, duši, nadduši a vztahu mezi nimi, můžeme jednoduše vědět, kdo jsme, odkud pocházíme, co je naší věčnou povahou, jaké je naše původní a přirozené postavení, jak můžeme žít v tomto životě v souladu s přírodními zákony tak, abychom se jen stále dokola nezaplétali do nikdy nekončící spirály karmických akcí a reakcí, ze kterých plyne koloběh rození a smrti a neustálé utrpení, které v tomto světě prožíváme. Toto jsou ve skutečnosti hlavní problémy dnešní moderní civilizace. Zrození, nemoci, stáří a smrt. Problémy čistě duchovního rázu, způsobené absencí duchovního poznání v našem moderním vzdělávacím systému mají proto pouze duchovní řešení. Duše není stejné povahy jako tento svět. Všechny prvky, které kolem sebe vidíme a dokonce i ty, co nevidíme, jako jsou mysl, inteligence a falešné ego, všechny jsou hmotného charakteru. Celý tento svět je tedy stvořen z jemnohmotných a hrubohmotných prvků, hmota ovšem sama o sobě nic nedělá, je nečinná. Stejně jako když máme dvě ampule a v každé z nich jednu chemickou látku, dokud nepřijde vyšší moc, nic se nestane. Ampule budou vedle sebe stát na stole bez jakékoliv interakce. Do té doby dokud nepřijde chemik, který je vezme a smíchá. Teprve pak začne probíhat chemická reakce. Stejně tak celé toto stvoření je kombinací živých bytostí – džívátmá – a tří kvalit hmotné přírody. Protože hmota je nečinná a statická, dočasná, plná nevědomosti a utrpení, do pohybu ji uvádí vyšší moc. Živá duše, která je oblečena v tomto hmotném, neživém těle jako ve skafandru, ozařuje celé toto tělo vědomím. Duše, která není hmotná, je oproti hmotě sad-čid-ánanda, věčná, plná poznání a blaženosti, ale kvůli styku s těmito třemi kvalitami hmotné přírody prožívá všechny strasti a utrpení.

Bg. 13.22

purušah prakriti-sthó hi
bhunkté prakriti-džán gunán
káranam guna-sangó ’sja
sad-asad-jóni-džanmasu

Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá si jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.

Žívá bytost v tomto světě interaguje s hmotnou přírodou, a jelikož zapomíná na svoje původní transcendentální postavení, dostává se pod vliv tří kvalit hmotné přírody, kterými jsou sattva-guna, radžó-guna a tamó-guna – kvalita dobra, vášně a nevědomosti.

Celé toto stvoření je kombinací hmotné přírody – prakriti, a živých bytostí – džívátmá. Jelikož je ovšem duše  nepatrná, ozařuje vědomím pouze tělo, které právě obývá. Nadduše – Paramátma, pak prostupuje svým vědomím všechna těla. Bhagaván – ten, kdo oplývá veškerým bohatstvím v nejvyšší možné míře, původní příčina všech příčin a zdroj všeho, Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Krišna se projevuje v podobě Paramátmy v srdci každé živé bytosti jako věčný společník a přítel. Přesto, že je zdrojem všeho, není těmito třemi kvalitami nijak ovlivněn či podroben.

Jak dokazuje verš: Bg. 7.12:

jé čaiva sáttviká bhává
rádžasás támasáš ča jé
matta évéti tán viddhi
na tv aham téšu té maji

Věz, že všechny stavy bytí — ať už na úrovni kvality dobra, vášně či nevědomosti — jsou projevem Mé energie. Z jednoho hlediska jsem vším, ale přitom jsem nezávislý. Nepodléhám kvalitám hmotné přírody; ty jsou naopak částí Mne.

Všechny hmotné činnosti na světě probíhají pod vlivem tří kvalit hmotné přírody. Tyto kvality jsou emanacemi Nejvyššího Pána, Krišny, ale On jim není podroben. Například podle státních zákonů může být občan potrestán, nicméně král, zákonodárce, jim nepodléhá. Všechny kvality hmotné přírody — dobro, vášeň a nevědomost, jsou projevy Nejvyššího Pána, Krišny, ale Krišna není vůči hmotné přírodě v podřízeném postavení. Je tedy nirguṇa — přestože guny, kvality, pocházejí od Něho, neovlivní Ho. To je jedna z neobyčejných vlastností Bhagavána, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Nejvyšší Pán sídlí v srdci každé živé bytosti jako pozorovatel jejích činností. Nadduše a individuální duše, neboli Paramátmá a džívátmá, si nemohou být za žádných okolností rovny, i když obě jsou ve stejném těle jako dva ptáci sedící na stejném stromě. Jeden, Paramátmá neboli Nadduše, je pouze svědkem. Druhý pták pojídá ovoce stromu. To je džívátmá.

Bg. 13.21

kárja-kárana-kartritvé
hétuh prakritir učjaté
purušah sukha-duhkhánám
bhóktritvé hétur učjaté

Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.

Jak potvrzuje tento verš – každý svého štěstí strůjce. Na základě našich činností v tomto světě zažíváme buď štěstí, a nebo neštěstí, které jsou ovšem dočasné a proto střídavě přicházejí a odcházejí, stejně jako se střídají roční období. Veškeré hmotné neštěstí i štěstí je dočasné stejně jako všechny hmotné statky. Naše peníze, majetek, rodina, sláva… vše jednoho dne skončí. V okamžiku smrti zde musíme vše zanechat a jsme donuceni přírodními zákony  opustit jedno tělo a přijmout jiné, které odpovídá našim vlastnostem a touhám, které jsme rozvinuli během života.

Bg. 5.22

jé hi samsparša-džá bhógá
duhkha-jónaja éva té
ádj-antavantah kauntéja
na téšu ramaté budhah

Požitky pocházející ze styku hmotných smyslů se smyslovými objekty jsou zdrojem neštěstí. Mají svůj počátek a konec, synu Kuntí, a moudrý v nich proto nenachází potěšení.

Hmotné smyslové požitky pocházejí z hmotných smyslů. Všechny jsou dočasné, jelikož dočasné je již samo tělo. Proto bychom svou energii měli soustředit na seberealizaci. Praktikováním duchovního života – bhakti-jógy, můžeme zažívat transcendentální štěstí, které nepřichází z hmotné, ale z duchovní úrovně. Díky tomu není dočasné ani pomíjivé. Člověk, který dosáhne transcendentálního vědomí, již nikdy nepoklesá na úroveň hmotného života a je věčně blažený.

Dnešní moderní pohled na svět kolem nás a vědecké poznání života je neúplné, protože zahrnuje pouze hmotnou část vědy. Úplné poznání je poznání, které zahrnuje všechny tři aspekty – hmotnou přírodu, živou bytost a Nejvyšší duši – a vztah mezi nimi.

Bg. 13.35

kšétra-kšétragjajór évam
antaram gjána-čakšušá
bhúta-prakriti-mókšam ča
jé vidur jánti té param

Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a vědí, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody, dosahují nejvyššího cíle.

Každý by měl tedy znát rozdíl mezi tělem, vlastníkem těla a Nadduší a vědět, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody.

Ten, kdo má víru, by měl nejprve vyhledat nějakou příznivou společnost, kde bude moci naslouchat o Bohu a tak postupně nabýt poznání. Když přijme duchovního učitele, může se naučit rozlišovat mezi hmotným a duchovním, a to se mu stane odrazovým můstkem k další duchovní realizaci. Duchovní učitel různými pokyny učí své žáky, jak se zbavit hmotného pojetí života. V Bhahavad-gítě například vidíme, jak Krišna poučuje Ardžunu, aby ho oprostil od materialistického uvažování.

Každý může poznat, že tělo je hmota — lze to zjistit při rozboru jeho dvaceti čtyř hmotných prvků. Tělo je hrubohmotný projev a subtilním projevem je mysl a následné psychologické aspekty. A příznaky života jsou projevy vzájemného působení těchto prvků. Kromě toho tu však je duše a také Nadduše, a ty nejsou jedno a totéž. Tento hmotný svět je v pohybu díky spojení duše a dvaceti čtyř hmotných prvků. Ten, kdo vidí, že celý hmotný projev je kombinací hmotných prvků a duše, a zná také postavení Nejvyšší Duše, je způsobilý k přemístění do duchovního světa. Tyto věci jsou určeny k rozjímání a realizaci a každý by měl s pomocí duchovního učitele tomuto poznání dokonale porozumět.